Cukrovka je velmi nepříjemným onemocněním, které trápí stále více lidí a které se nedá vyléčit. Vědci se snaží přijít na to, proč touto civilizační chorobou trpí stále více lidí, přičemž v příštích letech se čeká opravdový boom. Na jedné straně jsou si jistí, že velkou roli hraje špatná životospráva. Teď ale přišli na to, že svůj podíl na tom mohou mít léky, které jsou rovněž předepisovány stále častěji.
Kombinace dvou léků se ukazuje být problematická
Podle studie Stanfordské univerzity je velkým rizikem pro rozvoj cukrovky kombinace dvou zdánlivě nevinných léků, které řeší úplně jiné potíže. Jde o lék na cholesterol (pravastatin) a antidepresivum (paroxetin). Obří suma dat z databáze americké organizace pro kontrolu léků a potravin (FDA) ukázala na spojitost této kombinace léků s cukrovkou.
“Byli jsme opravdu překvapeni tím, že tu je tak jasná spojitost k těmto dvěma lékům,” uvedl řešitel studie Nicholas Tatonetti.
Paroxetin je typem antidepresiva, které patří do skupiny selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu. Obvykle se používá k léčbě deprese a někdy také v případě obsedantně kompulzivní poruchy, panické ataky, úzkosti nebo posttramatického stresového syndromu. “Paroxetin pomáhá mnoha lidem zbavit se deprese a má méně nežádoucích účinků než jiná antidepresiva,” uvádí informace britského zdravotnického systému NHS.
Běžně užívané léky
Pravastatin je potom lékem z cela jiné kategorie a to statinů. Ty jsou nasazovány zcela běžně ve chvíli, kdy je diagnostikována zvýšená hladina cholesterolu. Je užívání také pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění včetně infarktu či mrtvice.
Zajímavé je, že ani jeden z těchto léků nezpůsobil zvýšenou hladinu cukru a rozvoj cukrovky sám o sobě. Vědecký tým svá zjištění získaná na základě databáze potvrdil i v laboratoři na myších.
Lékaři ani vědci zatím nedokáží říct, proč tyto léky zvyšují riziko cukrovky. Pravdou ale je, že tato kombinace není vůbec výjimečná. Jen ve Spojených státech amerických byla od roku 2009 předepsána 715 tisícům pacientů.
Foto: Shutterstock, zdroj: New Scientist
