Nákup, který mě v Albertu nebo Lidlu stál 2000 korun, teď pořídím za 700 Kč. Chytrý Čech prozradil, jak si královsky žije za pár drobných

Jednou z výhod minulých deseti let byla jednoznačně skutečnost, že životní úroveň v České republice stoupla natolik, aby se už v podstatě nikdo nemusel zabývat cenami potravin. Kromě toho, že mzdy lidí neustále stoupaly, ceny potravin příliš nerostly a byly dlouhodobě nízké. Prakticky každý si tak mohl koupit, co ho napadlo a mohl také vybírat z velmi široké nabídky.

Velká díra na trhu

Začali jsme to brát jako samozřejmost, avšak stačilo pár měsíců a všechno je zase jinak. Mnozí už do supermarketů chodí se staženým žaludkem, protože se obávají, o kolik zase podražilo zboží základní potřeby, které jednoduše musí koupit. Zbytné dražší zboží už řada lidí ze svých nákupních seznamů vyřadila, protože si ho jednoduše nemůže dovolit.

Na první pohled by se mohlo zdát, že s tím člověk nemůže nic dělat. Musí přeci akceptovat cenovou politiku obchodních řetězců, u kterých se bohužel zdá, že zneužily situace a zdražily zboží více, než bylo zapotřebí, a to jednoduše proto, že se o nárůstu cen neustále mluví.

Bylo by však chybou se v nákupech omezovat pouze na supermarkety a hypermarkety. Naopak, dnes jako houby po dešti rostou obchody, které se snaží vyhovět lidem hledajícím slušnou kvalitu za nízkou cenu. Stále totiž platí, že cena potravin je do značné míry relativní a ovlivňuje jí spousta faktorů.

Pan Miroslav z Jihlavy například dal běžným supermarketům vale už dávno. “V Lidlu nebo Albertu jsem byl naposledy na jaře. To, co tam předváděli s cenami, už mě přestalo bavit. Našel jsem si v sousedství menší obchod, který se zaměřuje na prodej levných potravin,” líčí pan Miroslav. “Za co jsem dříve platil 2000 korun, teď většinou pořídím za 700 až 800 korun.“

Pan Miroslav totiž objevil kouzlo takzvaných “zlevněnek”, tedy obchodů, které z celé Evropy skupují levné potraviny a pak je přeprodávají. Velcí obchodníci se totiž pravidelně zbavují značného množství zboží, které se jim nepodaří prodat v drahých řetězcích, ale kterému už pomalu končí minimální trvanlivost.

Ceny více než lidové

Takové zboží už je v běžné síti, natožpak za plnou cenu, neprodejné. Své zákazníky si ale stále najde. Jogurty zde stojí třeba čtyři koruny, půl kilogramu rýže nebo cukru deset korun, štangle salámu je za dvacku, láhev piva za pětikorunu a tak bychom mohli pokračovat. Tyto potraviny jednoduše musí pryč, a to je podpořeno jejich nízkou cenou.

Pochopitelně je třeba se smířit s tím, že kupované zboží je krátce před nebo už možná i po datu minimální trvanlivosti. To si ale nepleťte s datem spotřeby. Takové potraviny lze bez problému nadále konzumovat, pokud jsou správně skladované. “Ještě se mi nestalo, aby něco z toho, co jsem koupil, bylo špatné,” říká pan Miroslav.

Jediné, co zde příliš nelze praktikovat, jsou nákupy do zásoby. Ideální je ale nakupovat na pár dní dopředu, to je potom zboží vždy v pořádku. Tyto prodejny přitom najdete na stále větším množství míst. Často jsou solitérní, ale už se sdružují třeba i do sítí jako jsou Nejlevnější potraviny, Potraviny v akci nebo DKS Morava.

Foto: Shutterstock