Lidé v poslední době stále více zjišťují, že to, co jim nabízejí tuzemské obchodní řetězce, prakticky všechny vlastněné zahraničními majiteli, není zrovna to pravé ořechové. Už samotné neustále se zvyšující ceny vyhnaly mnohé za hranice, kde lidé vidí, jak to funguje třeba v Polsku nebo Německu. A že za méně peněz mohou dostat výrazně vyšší kvalitu.
Jak to funguje jinde
Aspektů toho, co by se v místních supermarketech a hypermarketech mělo změnit, je celá řada. Aktivním v upozorňování na nešvary se v poslední době stala například Agrární komora České republiky, které vadí způsob, jakým obchodní řetězce nakupují zboží. Zcela rezignují na podporu lokální produkce, jakkoliv se tak jejich marketingové týmy snaží nabudit dojem, že tak činí. Naopak, běžně nakupují co možná nejlevnější plodiny ze všech koutů zeměkoule.
To s sebou nese hned několik negativních věcí. Předně, tuzemští zemědělci ztrácí přirozené odbytiště, kterým je český spotřebitel. Jenže důležitým prostředníkem mezi ním a nimi jsou právě obchodní řetězce. Ty však mají zájem především levně nakoupit a draze prodat. Další potíží je pak skutečnost, že naprosto běžné plodiny, jako například cibule, k nám putuje až z Nového Zélandu. Představte si tu uhlíkovou stopu, proti které přitom jinými a dosti omezujícími prostředky bojujeme na dalších frontách.
Zástupci Agrární komory provedli zajímavý průzkum. Chtěli zjistit, zda si takto obchodní řetězce počínají i jinde, zejména pak v zemi jejich původu. Vypravili se do proto Rakouska, kde navštívili několik obchodů spadajících do rakouských sítí, jež působí i na našem území. Jde zejména o prodejny Billa či Penny. Rychle přitom zjistili, že tyto obchody prodávají zeleninu a ovoce z domácí produkce, pochopitelně tam, kde je to možné.
Tady se to musí změnit
Podívejme se například na to, jak to vypadalo s jablky. Ta se v Rakousku, stejně jako v České republice pěstují poměrně ve velkém. A žádný z rakouských obchodů si nedovolil prodávat jablka z dovozu. Pouze v jednom z obchodů byla k dostání jablka z Jižního Tyrolska, které formálně spadá pod Itálii, ale s Rakouskem má silné historické i geografické vazby.
Pokud se ale podíváte do stejných obchodů v České republice, zjistíte, že česká jablka jsou jen jedněmi z mnoha. Na nějaká sice obvykle narazíte, ovšem často se krčí až za těmi z Polska, Nizozemska, Itálie, Jižní Afriky nebo Nizozemska. Zkrátka z celého světa. Jeden by možná řekl, že je dobré, když má český spotřebitel takový výběr. Zrovna u jablek je to ale dosti diskutabilní.
Agrárníci konstatují, že supermarkety v západních zemích se snaží podporovat lokální produkci, zatímco obchodníci v Česku se chovají čistě tak, aby měli co největší zisk. Na udržitelnost či zájmy zákazníka nehledí.
Foto: Shutterstock
Hmm a kdepak jsou naše kontrolní orgány?A co zástupci v EU? Pročpak se neozývají ne že nekupujeme naše produkty ale apelovala bych na uhlíkovou stopu,na tu by měla EU slyšet.
No ono to bude asi tím, že čeští nenažraní zemědělci prodávají svou produkci za naprosto absurdní ceny, navíc se často jedná o kvalitativně podprůměrné ovoce i zeleninu. Např. česká cibule je v drtivé většině nepoužitelný plesnivý humus, protože čeští zemědělci se přece nebudou zabývat nějakým sušením, neboť pokud by nechali cibuli usušit, ztratila by lehce na hmotnosti, že ano? To samé je s masem, české hovězí je nepoživatelná podrážka, protože ráno to běhalo na louce a odpoledne je to na pultu, takže nevyzrálé. A důvod? Zrání masa je energeticky náročné a maso výrazně ztrácí na hmotnosti. Nemluvě o tom, že… Číst vice »
Tahle baba, předpokládám, že je to baba, by hned mohla dělat ministryni zemědelstvi. No nechť si koupi v Macru , tam snad mohou kupovat jen podnikatelé, asi nějaká hospodská, maso omyté v octu, nebo krásná rajčata v kterých je prý asi 15x překročen limit chemických látek.
Ten druhý Jiří nemá se mnou nic společného
A co na to zmetek Prouza, který tvrdí, že nám nevadí podřadné zboží. Že průzkumem Češi nejsou moc ochotni platit za kvalitu. Hnus. 😠
My platíme i za šunty,pokud si nenakoupime v cizine