Kdo by si snad myslel, že nešvary českých restaurací, jimiž byly proslulé v devadesátých letech, se vytratily, byl by na omylu. Jistě, i díky osvětovému působení profesionálních šéfkuchařů se u většiny zprofesionalizovala úroveň kuchyně, ovšem jedno řemeslo v hospodách řádí pořád jako dřív. Jsou to číšníci.
Špinavé způsoby
Určitě i tady jde doba kupředu a spousta z nich je poctivých a dělá tuto práci ráda, obzvlášť pokud jsou za ni náležitě odměněni a mají pocit zadostiučinění. Někdy ale ani to nemusí stačit a personál se prostě utrhne ze řetězu.
Ne nadarmo se říká, že pokud si člověk otevře hospodu nebo restauraci, měl by v ní také každý den být. Jinak se mu také může stát, že se mu najednou zničehonic začnou propadat tržby a on nebude tušit, co se děje.
Navzdory zažitému očekávání číšníci neobírají pouze hosty, jakkoliv i to je rozšířené a velmi jednoduché, ale právě a mnohdy zejména majitele restaurace. Tedy toho, kdo jim dává práci a obživu. Jenže jim plat a běžná dýška nestačí.
Zjistili jsme nejčastější způsob, jakým personál svého chlebodárce obírá. A nutno říct, že to není zrovna lehké čtení. Člověk, který v sobě má alespoň špetku poctivosti, totiž takové jednání nikdy nemůže pochopit.
Restauratéři dnes používají sice různé systémy, které mají zamezit krádežím personálu, ve výsledku se ale cesta k nečestnému obohacení se vždycky najde. “Je to pořád hrozně jednoduché. Tenhle trik jede už desítky let a ještě proti němu nikdo nic nevymyslel,” říká číšník Roman, který prošel řadou restaurací, kde ho pokaždé uplatnil.
Neuvěřitelný obrat do kapsy
“Pravda, je to trochu pracnější, protože si musíte vytvořit vlastní zásoby. Obvykle tak jdete ráno na nákup, kde nakoupíte vlastní zboží,” vysvětluje způsob, který podle něj používá spousta číšníků. “No a potom si vlastně otevřete svoji restauraci uvnitř té, kde děláte. Lidem naléváte vlastní pití, zatímco to erární necháváte být. Nic neúčtujete, jenom kasírujete. Všechno vám jde do kapsy.“
V restauracích jsou vysoké marže, takže jedna dvoulitrová Coca Cola za třicet korun se vám zaplatí více jak desetkrát. Zlatý důl jsou potom kafe nebo kořalky. “V některých podnicích jsme ale zakomponovali i kuchyň a kluci vařili z našich surovin,” říká s úsměvem Roman.
Obrat z takové akce pochopitelně závisí na návštěvnosti restaurace a také sezóně. “Ale třeba v létě na Staromáku jsme jednou takhle trhli i dva miliony korun za měsíc. A majitel nás ještě pochválil, jakou má tržbu. Pravda, on sám turisty hrozně škubal.“
Podle tohoto pražského číšníka se tyto způsoby nejen v metropoli opět rychle šíří, protože jakmile k tomu někdo přičuchne, chce to neustále opakovat. Takto vydělané peníze jsou totiž lákavé a nedají se vůbec srovnávat s tím, co si na této pozici vyděláte běžným způsobem.
Foto: Shutterstock
