Většina pacientů trpících kožní nemocí vám řekne, že více než samotná choroba je trápí její vizuální projev, který způsobuje to, že se jich někteří lidé štítí, případně se obávají, aby od nich nemoc nechytili.
Lupénka to není
Typická je v tomto ohledu lupénka, která je pro pacienty opravdovým stigmatem. Je na první pohled viditelná a navíc velmi nevzhledná. Lidem na kůži vznikají nevábné šupinky, které navíc odpadávají, což u věci neznalých zvyšuje pocit, že se mohou nemocí nakazit.
Přitom lupénka neboli psoriáza absolutně nakažlivá není. Vypadá sice odpudivě, ale je to nepřenosné onemocnění. Lidí s touto nemocí se nemusíte bát ani tehdy, pokud je potkáte například v bazénu. A vězte, že pro ně není příjemné, když se jim ostatní snaží maximálně vyhýbat nebo si je příliš prohlížejí. Vyjít s lupénkou na veřejnost vyžaduje značné odhodlání, které bychom neměli nemístným chováním podkopávat.
Jak je to s ekzémy?
Dalším viditelným projevem nemocí kůže jsou nejrůznější ekzémy a kopřivky. Některé z nich mohou vypadat skutečně nepěkně, ale vězte, že za žádných okolností nejsou nakažlivé. Nakazit se ekzémem nemůžete při doteku ani v případě výměny tělesných tekutin jako je krev nebo sliny. To samé platí o akné – v tomto případě jde o nadměrnou produkci mazu v mazových žlázách.
Nakažlivé jsou viry a bakterie
Platí tedy, že kožní nemoci nejsou v žádném případě nakažlivé? Tak jednoduché to zase není. Jsou tu totiž choroby, které mají virový a bakteriální původ. Jako takové jsou silně infekční a pacienti by s nimi neměli chodit do kolektivu. Jde zejména o spalničky, plané neštovice, zarděnky nebo pátou a šestou nemoc. Virového původu jsou potom třeba bradavice či opary. Mezi bakteriální řadíme nemoc růže.
Nakažlivost těchto onemocnění se velmi různí. Například plané neštovice jsou nakažlivé vysoce, v případě pásového oparu je třeba styk s kůží nemocného.
