Doba se mění a tato otázka je jednoznačně na stole. Je jednoznačně patrné, že lidem už se zkrátka nechce pracovat pět dní v týdnu po dobu osmi hodin. To je přitom dnes standardní pracovní doba u plného úvazku. Když se ale projdete ve všední den kolem poledne po nákupním centru nebo jedete skrz Prahu či jiné velké město, zjistíte, že dříve pevná pracovní doba už je ta tam.
Jinak to nepůjde
Lidé si jednoduše dnes i v čase, který byl dříve vyhrazen jako pracovní, vyřizují soukromé aktivity, případně se věnují něčemu jinému. Velké rozvolnění ostatně přinesl masový rozvoj takzvaných home office, tedy možnosti pracovat z domova. Nikdo si nedělá iluze, že lidé doma pracují tolik jako v práci. Spíše je to tak, že svou činnost zvládnou za pár hodin a pak už mají padla, jelikož na ně nikdo nedohlíží tak, jako by byli v kanceláři.
Teď ale některé firmy zavelely k tomu, že se lidé budou muset do kanceláří vrátit. Ukazuje se však, že to už významně naráží na vyváženost osobního a pracovního života. Bude se to tedy muset řešit jiným způsobem.
Ve hře je právě změna pracovní doby, se kterou některé společnosti, ale i státy koketují. Jako nejpravděpodobnější se jeví brzké zavedení čtyřdenního pracovního týdne, jelikož první výzkumy jsou v tomto ohledu překvapivě pozitivní.
Podle nich jde o lepší nástroj než home office, který někdy může být mimořádně neproduktivní. Pokud ale lidé budou skutečně pracovat po dobu čtyř dnů v týdnu a budou motivovaní k tomu, aby svou práci stihli, není zde velkého rozdílu oproti pětidennímu pracovnímu týdnu.
Naopak se zdá, že díky třem dnům odpočinku jsou potom lidé v práci čerstvější, kreativnější a nápaditější. V pondělí navíc před sebou nemají nepříjemnou vyhlídku pěti pracovních dnů, ale pouze čtyř a následně dlouhého časového okna, které mohou věnovat svým blízkým nebo aktivitám, které je baví. To z psychologického hlediska působí mnohem lépe.
Funguje to už dnes
V některých zemích je tento model doslova na spadnutí. Praktikuje se třeba na Islandu nebo ve Velké Británii a skvělé výsledky přináší také ve Španělsku. Je možné, že v některé z těchto zemí bude brzy plošně zaveden. A jakmile se osvědčí před očima všech, nebude trvat dlouho a Česká republika bude následovat.
“Pracovat pět dní už je pro mě zkrátka nepřijatelné. Aktuálně se dohadují se zaměstnavatelem, abych pracovala pouze čtyři dny v týdnu. Jsem přesvědčena, že odvedu stejné penzum práce. Pátek nebo pondělí chci mít zkrátka volné,” vysvětluje Pavlína, která pracuje v jednom z pražských korporátů. Řada jejích kolegů má něco podobného již vyjednáno a firma se tomu snaží vycházet vstříc, pokud to jen trochu jde.
Plošné změny pracovní doby by nicméně neměly vést k tomu, že by třeba platy poklesly. Naopak se počítá s rostoucí produktivitou práce, kterou by měla zajistit také značná míra automatizace.
Foto: Shutterstock
A žáci a studenti to budou stíhat taky za čtyři dny? To nechci vidět. A nepřetržité provozy se budou řešit více hodinami přesčasů nebo větším počtem zaměstnanců? Ve zdravotnictví, u policie, v již zmiňovaných domovech i jinde s tím jsou potíže už teď. Moji rodiče ještě zažili šest pracovních dnů. Já jsem zažila ještě ve škole občas pracovní sobotu. (A v neděli zavřené obchody.) Připadá mi to nedomyšlené a divné.
Pracuji deset dní v měsíci. Víc bych práci ani věnovat nechtěla. Není důvod. Žiji abych žila, ne abych sloužila. Zásada: neživit jiné a nepřispívat k jejich blahobytu svojí prací a svým časem.