Cukr a sůl patří mezi látky, které jsou pro naše tělo přirozené. Přesto je někteří odborníci na výživu nazývají bílými jedy. Máme se bát cukru a soli?
Obejdeme se bez cukru?
Cukr (chemický název sacharóza), je disacharid, složený z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy. Vyrábí se z cukrové řepy nebo z třtiny. Krmě energie nemá našemu tělu co nabídnout. Naše tělo se dokonce obejde bez cukru, spolehlivě ho nahradí jednoduché sacharidy, obsažené v medu, ovoci a jeho šťávách.
Cukr nám v malém množství neuškodí, zato ve velkém množství se z něho stává zákeřný nepřítel našeho zdraví. Skrývá se nejen ve slazených nápojích, cukrovinkách, některém pečivu nebo slazených mléčných výrobcích. Najdeme ho také například v kečupu nebo v proteinových tyčinkách a dokonce i v uzeninách. Schovává se i pod názvy, jako je například kukuřičný sirup či agávový nektar.
Jak nám nadbytek cukru škodí?
Název „bílý jed“ není pro nadbytek cukru nadsázkou. V nadměrném množství se cukr skutečně chová jako jed, který pomalu ničí naše tělo. Nadbytek cukru má na svědomí nejen přibývání na váze a následnou obezitu a zdravotní komplikace, které s ní souvisejí, jako jsou například nemoci srdce a cév, bolesti páteře a kloubů, diabetes mellitus 2. typu. Tento zákeřný nepřítel stojí za celou řadou dalších zdravotních problémů.
Cukr zrovna našim zubům neprospívá. Sám o sobě nám sice zubní kaz nezpůsobí, zato kyseliny, vzniklé jako odpadní produkt při jeho interakci s povrchem zubů, ano. Kvasinkám a plísním na rozdíl od nás nadbytek cukru prospívá. Výtečně se jim daří v těle jedince, který dodává svému tělu nadbytek cukru.
Naše tělo sice umí zpracovat velké množství cukru, za to však platíme vysokou daň v podobě velkých ztrát vápníku, hořčíku, selenu, jejich následnému nedostatku a z toho vyplývajících zdravotních komplikací. Nadbytek cukru představuje velkou zátěž i pro ledviny, dokonce může dojít k jejich poškození. Ledviny totiž hrají nemalou roli v regulaci hladiny glukózy v krvi.
Cukr urychluje stárnutí těla a negativně se podepisuje na kvalitě kůže. Trápí vás akné? Jednou z příčin může být nadbytek cukru. Nadbytek cukru útočí dokonce i na naši paměť.
Není třeba být alkoholikem, abychom si vykoledovali steatózu, tedy ztučnění jater. Stejného výsledku dosáhneme dlouhodobým hojným dopřáváním si cukru.
Cukr je návykový
Cukr je stejně návykový jako například alkohol. Budete-li si dopřávat velké množství cukru, váš mozek uvolní dopamin, látku zodpovědnou za příjemné pocity. Brzy však tyto příjemné pocity zmizí a vystřídá je touha po sladkém. Po čase se spolu s ní objeví deprese a úzkost. Příčinou není jen kolísání dopaminu, cukr totiž může vyvolat zánětlivou reakci v celém těle, včetně mozku, což může vést k úzkosti i k depresi.
K hojné konzumaci cukru nás nutí nejen dopamin. Cukr způsobuje prudký vzestup glukózy, na který slinivka břišní odpoví zvýšeným vyloučením inzulínu do krve. Následuje prudký pokles hladiny glukózy v krvi a spolu s ním pocit skleslosti, neovladatelný hlad a potřeba rychle si dát něco sladkého. A nejen to. Cukr dokonce dokáže způsobit, že mozek nepozná, že jsme syti a nutí nás přejídat se.
Sůl – nezbytná látka pro naše tělo
Sůl (chlorid sodný) na rozdíl od cukru naše tělo potřebuje. Sodík je nezbytný pro jeho správné fungování. Bez dostatku sodíku by nemohlo správně fungovat naše srdce, nervy ani svaly. Sodík se podílí také na udržování rovnováhy tekutin, rovněž je nezbytný pro vstřebávání různých látek ve střevě a ledvinách.
Chlor patří mezi minerály, bez kterých se naše tělo neobejde. Tento prvek je obsažen například v kyselině, která je hlavní součástí žaludečních šťáv.
Roztok chloridu sodného patří mezi nejdůležitější iontové složky krve, proto bývá v medicíně využíván jako okamžitá krevní náhrada.
Sůl jako nepřítel
Určitě znáte slavnou pohádku „Sůl nad zlato“, ve které je velice názorně ukázáno, co udělá s naším tělem nedostatek soli. Kromě toho, že většina jídel je bez soli nepoživatelná, nás při jejím nedostatku čekají zdravotní potíže.
V současné době však pro většinu lidí není problém nedostatek soli, nýbrž její nadbytek. Mnoho potravin, zejména uzenin, konzerv, instantních jídel, polotovarů je doslova nabitých solí. Nemálo soli najdeme také v pečivu, slaných pochutinách a tvrdých sýrech.
Doporučené denní množství soli 4 – 6 g, je několikanásobně překračováno. V tomto množství se životadárná sůl mění v zákeřného nepřítele, kterého dobře vystihuje název „bílý jed“. Nadbytek soli poškozuje funkci ledvin a stojí také za některými onemocnění srdce, zejména za vysokým krevním tlakem. Její dlouhodobý nadbytek je dokonce spojován se zhoubným nádorovým onemocněním žaludku. Velké množství soli také brání hubnutí, sůl totiž zadržuje vodu v těle.
Řešením je omezit solení i bohaté potravinové zdroje soli a naopak do svého jídelníčku zařadit zdroje draslíku, jako jsou například brambory, banány, meruňky.
