Neustále se bavíme o tom, jak lidem zdražily energie nebo potraviny. Jenže to je pouze jedna strana problematické mince jménem inflace. Zároveň jde o průvodní jev té druhé. Nejde tu totiž jen o to, že by zdražovalo zboží a služby. Ve skutečnosti je to položeno i tak, že lidé přicházejí o své celoživotní úspory, a to velmi razantním tempem.
Obrovský propad
Jak ve svém komentáři pro Hospodářské noviny upozornil renomovaný ekonom Tomáš Havránek, který se problematikou inflace velmi úzce zabývá, nejsme svědky ničeho jiného než nové daně, kterou se lidem zdanily jejich úspory. Jenže o tom nikdo neví, protože to nikdo neodhlasoval, jak by se u nové daňové povinnosti slušelo a patřilo.
A nejde vůbec o malé peníze. Podle ekonomových výpočtů dojde už v příštím roce k tomu, že koruna bude mít o 33 % nižší hodnotu než na začátku roku 2021. Za pouhé tři roky tedy přijdeme o třetinu našich úspor. Ne, na bankovním účtu se budou úspory tvářit pořád stejně a dost možná ještě povyrostou o nějaký ten úrok. Ovšem radovat se z toho, že jsme peníze zhodnotili o pár procent, když ve skutečnosti ztratily třetinu hodnoty, to by bylo opravdu bláhové.
Tento jev jednoduše znamená, že za milion korun, které jsme měli v roce 2021, si v roce 2024 koupíme zboží a služby v hodnotě pouhých 670 tisíc korun. A to už je pořádný propad, nebo ne?
Řešení nebylo využito
Ačkoliv to můžeme vnímat jako zdanění úspor obyvatelstva, skutečnost, že fakticky o žádnou daň nejde, dovoluje Havránkovi zajít v jeho úvaze ještě dále. Vlastně nejde o nic jiného než třetinový státní bankrot.
Řešení by tu pochopitelně bylo, ovšem z nějakého důvodu nebylo aktivováno. Má ho v ruce Česká národní banka a jmenuje se reálná úroková sazba. Tu může ČNB skutečně ovlivnit. Proti obrovské inflaci by ovšem musela nasadit do boje úrokový kanál. Ten teď trestuhodně nevyužívá, protože úroková sazba je na pouhých sedmi procentech. To při reálné dvacetiprocentní inflaci nestačí.
ČNB by musela svou úrokovou sazbou inflaci překonat a tím by docílila pozitivní reálné úrokové sazby. To by znamenalo, že v bance bychom na vkladech dostali přinejmenším tolik, kolik činí právě inflace. V takovém případě by se peníze dále neznehodnocovaly, přestože by rostla cenová hladina.
Komentář Petra Vavrenky
Foto: Shutterstock
