To, co se ještě v loňském roce zdálo být jako jedna z těch méně pravděpodobných, i když již tehdy možných variant, je dnes něčím, s čím už ekonomové počítají prakticky s jistotou. Čeští občané v příštích měsících a letech výrazně zchudnou. A to velmi bolestivým způsobem, protože to bude plíživé a nikoliv na první pohled viditelné.
Už si toho moc nekoupíme
Na účty lidem sice bude chodit stále stejně peněz, některým možná i více. Ve skutečnosti si za ně ale koupí mnohem méně zboží. Peníze totiž poztrácí svou vnitřní hodnotu působením inflace, která už se utrhla ze řetězu, jak ostatně připouští i Česká národní banka, jež s každou další prognózou zhoršuje svůj výhled. To znamená jediné: zdražování se nedaří brzdit a bude požírat jak úspory, tak reálné mzdy.
Kromě těch extrémně bohatých lidí, kteří jsou náležitě diverzifikování a dokáží vydělávat i na inflaci, se zdražování dotkne prakticky každého. Nejdříve dopadne na nízkopříjmové domácnosti, které jednoduše narazí na svůj strop, a to zřejmě už v příštích měsících.
Dopady na lidi
V důsledku enormního zdražení energií, které se jednoduše musejí platit, jinak by vás odpojili, jim zbyde méně peněz na ostatní výdaje, tedy mimo jiné potraviny. Jenže ty také zdraží. Rovnice, kdy máte pevně daný, případně jen lehce se zvyšující příjem, nedává na vybranou. Tohle zkrátka skončí špatně, a když někdo teď hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, jednoduše už si nebude moci dovolit kupovat to, na co je zvyklý. To je jeden ze základních projevů upadnutí do chudoby. Existují sice způsoby, jak na potravinách každý měsíc hodně ušetřit, avšak nemusí jít nutně o standard, který si představujeme.
V případě středněpříjmových domácností bude celý proces poněkud delší. Také na ně však dopadnou rostoucí ceny při stagnujících výdělcích. Pokud by se zdražování povedlo v dohledné době zastavit, zřejmě by to ještě tak nějak ustály. Ale pakliže bude pokračovat, i tato střední třída může již v příštím roce padnout do chudoby.
Autorský komentář Petra Vavrenky
Foto: Shutterstock
V marketu pravidelně nenakupuju, ale občas potřebuju něco, co jinde není. Nestačím se divit, čím někteří lidé plní košíky – vždyť to jsou nákupy jak pro regiment – to nemůžou ani sníst, než tomu dojde spotřební lhůta – a co pak s tím udělají – no vyhodí do popelnice, ale právě takoví budou nejvíc řvát, že nemají na chleba.