Nikdy jsem příliš neřešila to, co jím. Jako dítě jsem byla spíše hubenější, takže jsem se nemusela starat o to, kolik si dát knedlíků nebo zda ten dortík po jídle není už přeci jenom moc. Naopak, rodiče mě v jídle vždycky povzbuzovali a říkali takové ty věty jako “jen si dej, vždyť jsi jako lunt”.
Proč si všechny hlídají stravu?
Ještě na vysoké škole mi přišlo zvláštní, jak jiné holky hleděly na to, jak se stravují, jak cvičí, aby si udržely figuru a tak podobně. Já to stále neřešila a jedla si tak, jak jsem byla zvyklá z dětství. Ani jsem si nevšimla, že už mi nikdo “nelichotí” tím, jak jsem hubená. Příliš mě nevykolejilo ani to, že jsem ze šatníku musela vyřadit všechny kalhoty, protože už jsem se do nich nevešla. Tlustá jsem ale stále nebyla. Byla už jsem ale “normální”.
Právě tam někde, kolem pětadvacátého roku věku, se to ale zlomilo. Přestože už jsem zdaleka nejedla jako dřív, kila mi začala naskakovat jako divá. Za rok jsem se ze svých 70 kilo dostala téměř na stovku. To je při mé výšce 169 cm už docela dost. A tentokrát se to neprojevilo už jen tím, že jsem musela obměnit šatník, ale třeba i tak, že jsem měla problémy vyjít schody, které jsem pár let předtím ani neregistrovala.
Marné pokusy s dietami a ve fitku
Můj tehdejší přítel to sledoval asi s nelibostí, přestože “na plnou pusu” mi to nikdy neřekl. Ale to, že jsme se rozešli, mohlo být způsobeno i tím, že jsem začala mít neustále špatnou náladu a upadala do depresí. Bála jsem se normálně najíst, ale i když jsem moc nejedla, nic to nepřinášelo.
Pochopitelně jsem vyzkoušela všechny ty zaručené diety, kterých je internet plný, ale obrovské úsilí a odříkání nikdy nevyústilo ve víc než v redukci váhy o několik málo kilo za mnoho měsíců. Navíc tuším, že takových diet dlouhodobě stejně nejsem schopná.
Začala jsem chodit i do fitka, ale mezi vysportovanými postavami ostatních holek mi tam není moc dobře. Neustále přemýšlím o tom, jak jsem tlustá a jak mi cvičení nejde. To je ostatně pravda, protože ta kila jsou třeba při běhu dost znát.
Už jsem vážně zoufalá. Nikdy jsem si nepomyslela, že budu něco takového řešit. Poradíte?
Dominika
