19. století bylo co se léčby týče přelomové. Psychicky narušení pacienti byli léčeni studenými sprchami (otázkou je, zda to bylo opravdu správné) a nebo v dlouhém pobytu v lázních. Metoda léčbou vody vznikla již v 17. století, když Jean-Babtiste van Helmont – vlámský vědec a lékař, koupal své pacienty v rybnících nebo moři. Jeho metody byly založeny na příběhu, kdy muž s vyšinutou myslí vběhl do rybníku a téměř se utopil. Jeho psychické onemocnění ale zmizelo a mysl se zotavila. Jenomže jeho praktiky byly docela tvrdé. Své pacienty vázal a do rybníku je ponořil hlavou napřed.
Čas od času se utopili
Jean-Babtiste van Helmont byl znám tím, že bojoval proti drsným a nelidským lékařským praktikám. Sám ale nebyl dokonalý – jeho metoda totiž mohla přivodit utopení, a čas od času se tak skutečně stalo. Hydroterapie se ale i tak stala velice populární. Když se otevřely velké a moderní nemocnice, začínala se metoda masivně rozšiřovat. Šlo o způsob, jak nechat působit vodu na tělo a tak vyléčit mysl.
Šok a strach
V 19. století došlo k určité změně metody hydroterapie. Lékaři se zaměřili na mozek a místo, odkud šílenství pochází. Svým pacientům tedy studenou vodou sprchovali jen hlavu, nebo jim polévali “horké hlavy”. Metody byly někdy opravdu drastické. Pacient byl například posazen na židli, neviděl obsluhu a nečekaně byl polit vodou. Strach a šok totiž byly významnými prvky terapií.
Po nějaké době byly zařazeny i terapie teplem. Pacienti byli několik hodin až dnů zabaleni do mokré látky, přes ně byla natažena gumová horká fólie, která zajišťovala pocení po mnoho hodin. Lékaři měli pro tyto metody mnoho lékařských vysvětleních. Například, že ulehčili přetížení mozku, nebo že tak odbourávali toxiny, způsobující u pacientů šílenství. Je to vlastně podobné jako dnes s antidepresivy. Lékaři také neví, jak přesně fungují, přesto je aplikují, protože pacientům ulevují.
Mučírna pro šílené
Představte si, že by vás někdo proti vaší vůli svázal, nemohli byste se hýbat a postavili by vás do sprchy, která rozhodně nebyla tak vymožená, jako moderní sprcha. Sprchy nemusely splňovat žádné standardy ani nařízení, a pak vás někdo pokropil opravdu studenou vodou. To není moc lákavá představa, že? Jsou důkazy na to, že často nebylo držení pacienta ve sprše či v mokrém zábalu motivováno vědou, ale udržování disciplíny a upevňování své moci nad léčenými. Mezi tím byla opravdu tenká hranice, často docházelo opravdu k týrání pacientů. Ve 20. století začala být hydroterapie na ústupu, nahradilo ji ještě něco možná horšího. Léčba pomocí elektrických šoků a poté antipsychotika.
