Indigové děti nejsou oficiálním pojmenováním v psychologii, ani ve zdravotnictví. Přesto se mezi lidmi nachází stoupenci názoru, že se mezi námi takové děti pohybují. Jedná se o nadprůměrně inteligentní děvčata i chlapce, kteří se na svůj nízký věk chovají velmi dospěle. Dělají věci po svém a nejsou stavěni na to, aby přijímaly autority. Okolím jsou odmítány, jako “špatně vychované” nebo “zlobivé”. Přicházejí s originálními myšlenkami, jsou kreativní a do společnosti dokážou přinést mnoho pozitivních změn.
Odmítání společenských norem a hodnot
Občas se mezi námi objeví člověk, který nemá spousty přátel, je neustále ponořený v myšlenkách a jeho představy bloudí daleko od skutečného světa. Pokud se jednou za čas odpoutá od své fantazie, vnese do světa myšlenku, na kterou se druzí dívají skrze prsty. Stejný princip funguje i u těchto dětí.
Zatímco jejich vrstevníci si hrají na hřišti na babu, indigové děti se drží stranou a vymýšlejí si svůj vlastní svět. Tím není myšleno, že jsou neustále mimo. Právě naopak. Nudí je veškeré běžné činnosti. U mnoha dětí, které rodina označuje za indigové se projevuje ADHD. Když se však věnují činnosti, která je v souladu s přírodou či kreativně rozvíjí jejich osobnost, dokáží se plně soustředit.
Občas pronesou zvláštní věty
Mnoho rodin si také začalo všímat, že jejich děti reagují zvláštním způsobem na dění kolem sebe. V běžných dnech si hrály jako všichni z okolí, a poté náhle vyslovily velice moudrá slova, za které by se nemusel stydět ani vystudovaný, znalý a dospělý jedinec. Jiní se zase schovávají před něčím, co ostatní nevidí a další si hledají imaginární kamarády.
Většina psychologů toto jednání vysvětluje jako soubor různých poruch. Tvrdí, že by se děti neměly označovat za “indigové”, aby jim mohly poskytnout včasnou pomoc. Zdali se jedná o mýtus či skutečný jev se zatím nikomu nepodařilo prokázat.
