Rakovina vám změní život.
Říká se to, ale nejsou to jen slova, je to skutečně tak. Každý, kdo se alespoň jednou setkal s touhle nemocí dobře ví, o čem píšu. Chci mluvit o strachu. O strachu okolí.
Když zjistíte, že máte tuhle nemoc, bojujete v sobě se svým strachem, se svou bolestí a nepochopením z toho co bude dál, jak dlouho budete žít, jak budete zvládat dál svůj život a jak to přijme vaše blízké okolí.
Odvracejí se i ti nejbližší
Slušnost je zůstat s nemocným, pomáhat, starat se, být mu na blízku. Podpořit ho a nenechat ho psychicky padnout na dno. Jenže skutečnost je jiná. Lidi se vás bojí a štítí, jako kdybyste byli nakaženi neznámým virem. O to víc nepochopitelné je, když vás opouští ti nejbližší. Lidi, kterým jste věřili, možná dokonce svěřili svůj osud a život. Lež, zrada, lhostejnost – to jsou věci, které v tomto náročném období rozhodně nečekáte. V období velké fyzické a psychické zátěže.
Kupodivu nejhůř to zvládají muži. Přítel, se kterým jste plánovali společnou budoucnost, se najednou otočí zády a už vás nechce ani vidět. Kolega nebo kamarád, se kterým máte společné podnikání, vás pomalu ale jistě vymazává ze života a přestává odpovídat na zprávy a e-maily. Partner, který vám řekne ať se dál o sebe postaráte sama a postavíte se na vlastní nohy. Můžete si představit, jak nemocný člověk po chemoterapii leze po čtyřech na dvanáctku do práce?
Partnera nepoznáte, dokud neonemocníte
Muži od kterých se očekává opora a pomoc, utíkají první. Většina žen ani neví, že zrovna jejich manžel nebo přítel budou první, kdo je opustí. Bohužel to nezjistíte, dokud neonemocníte.
Já osobně bojuji s touhle nemocí už víc než rok a tohle všechno jsem zažila osobně. Mnohokrát jsem se setkala v životě se lží, nenávistí a podrazy. Jenže když jste nemocní chcete naději, chcete věřit, že je někdo, kdo vám dá sílu, oporu, a to ne jen slovem. Bohužel jsem se setkala právě s tím špatným. Třeba, že jsem musela prosit přítele o peníze na léky, řekl mi, že moc utrácím a že bych si mohla najít brigádu. Ano, bylo to zoufalé!
Vždy, když jste na dně, máte chuť pomstít se, vrátit vše to špatné, co vám lidi provedli, jenže to je úděl slabých lidi. Úděl silného člověka je zůstat člověkem. City a lidskost, to jsou hodnoty, o které v dnešní době téměř nezavadíte.
Jsem upřímný a citlivý člověk, který nepřestává věřit v to dobré a myslí, že všechno ještě není tak zlé.
A nakonec jedno přání – lidi, nezapomínejte na svojí lidskost!
Zveřejněno se svolením paní Jekatěriny Slovíkové
