Pití je velmi snadnou záležitostí, kterou se každý učí už od útlého věku. Tekutina v ústech je určena k polknutí. Tak proč jsme na právě ukončeném Mistrovství světa ve fotbale opět viděli tolik hráčů, kteří tento běžný zvyk podle všeho nepochopili?
Jakmile se v 90 minutách hry objeví krátká přestávka, začnou se všichni přítomní na hřišti polévat ze svých láhví. Pokud se tekutina dostane do úst, nenásleduje její polknutí, ale vyplivnutí, což s oblibou zabírají televizní kamery.
Lehké zvýšení výkonnosti
To, že fotbalisté rádi plivou, není nic zase tak nového. I bez pití na trávníku pravidelně končí plivance, což psychologové přisuzují revírnímu chování, kdy si hráči značí své teritorium. Co se ale týče vyplachování úst a následnému vyplivnutí, v tomto případě nejde jen o znak nevychovanosti nebo nepěkný zlozvyk. Hráči tak činí cíleně, protože to má své lékařské odůvodnění a sportovcům pomáhá ke zvýšení výkonnosti.
Metoda se jmenuje “Carb rising” nebo “Mount rinsing” – český ekvivalent zatím neexistuje. Předpokladem je, že v láhvi se neukrývá jen čistá voda, ale cukernatý roztok. To, který z fotbalistů tuto metodu používá a který má v láhvi pouze vodu, náleží k tajemstvím týmové taktiky.
Každopádně, abyste “Carb rising” použili správně, měl by být podíl sacharidů ve výsledném složení na šesti procentech. Tento mix pak sportovci vezmou do úst, podrží ho zde pět až deset vteřin, a následně zase vyplivnou.
Existují totiž velmi propracované studie, které říkají, že tato metoda při intenzivní zátěži kolem hodiny pomáhá zvýšit výkonnost. Ta přitom stoupá nezávisle na tom, zda sportovci tekutinu následně vyplivnou nebo spolknou.
Svaly potřebují sacharidy pro získávání energie. Pokud toto palivo dojde, ubývá sil. Z tohoto důvodu je dlouhodobě známo, že vytrvalostní sportovci musí v průběhu svých výkonů doplňovat rezervy – pomocí banánů, gelů nebo třeba nápojů s cukrem. Toto pravidlo ale platí zejména pro ty sporty, které trvají alespoň dvě hodiny.
V prodloužení už nefunguje
Kdo sportuje kratší dobu, má většinou ve svalech dostatek zásob. Kromě toho potřebují sacharidy nějaký čas, aby se dostaly z potravy do svalů. V případě krátké tréninkové jednotky to často trvá déle než samotný sport. Přesto vědci u u cyklistů zjistili pozitivní vliv sacharidových nápojů i v případě, že trénovali kolem jedné hodiny. Na 40kilometrové trase byli po vypití rychlejší o minutu a jejich výkon byl tak o 2 % lepší. Tento malý, ale prokazatelný efekt přitom deklarovaly další opakované studie.
Zatím nejsou do detailu známy důvody, proč tomu tak je. Možným mechanismem účinnosti může být aktivace dosud neznámých sacharidových receptorů v ústech, které zase aktivují vyšší části mozku v centru odměňování a pohybu. V zásadě tak jde především o psychologický efekt.
V případě delších sportovních výzev však tato metoda naráží na své hranice. Do svalů se totiž vyplivnuté sacharidy nikdy reálně nedostanou. A když se sportovec své aktivitě věnuje více než dvě hodiny, zkrátka je musí nějak doplnit – jinak ztrácí výkonnost.
Pokud se tak zápas dostane do prodloužení – a na letošním mistrovství jsme to viděli častokrát – měli by fotbalisté sáhnout o skutečných sacharidech a dát tak tělu šanci, doplnit energetické rezervy ve svalech. To je také často k vidění, když si dopřávají nejrůznější gely.
