Dlouhou dobu se takzvané privátní značky obchodních řetězců jevily jako něco, co vlastně zákazníkům pomáhá, protože nabízí obdobnou kvalitu za nižší cenu. Ze všech relevantních řetězců je v největší míře používá právě Lidl, který však podle některých názorů zašel příliš daleko.
Velké rozdíly v ceně
Ve skutečnosti je tato problematika mnohem složitější a v žádném případě nejde o to nějakým způsobem zvýhodnit zákazníka, jako spíše navýšit marže obchodnímu řetězci. Vše teď začala rozkrývat Agrární komora České republiky, podle které jsou tyto praktiky neudržitelné.
Je to spojeno s tím, že jsou zde uměle navyšovány standardní ceny běžného zboží od zavedených značek. Agrárníci jako příklad uvedli obyčejné mléko. Jeden by řekl, že se cena jednotlivých druhů nebude příliš lišit, protože jde pořád o ten samý produkt.
Ovšem obchodní řetězec to udělá tak, že své mléko prodává za běžnou cenu s nízkou přirážkou, a tak ve výsledku stojí litr 24,90 Kč. To samé mléko, jen od běžné značky, však už stojí 44,90 korun. Podle agrární komory to přitom není proto, že by ho zemědělec či výrobce prodávali řetězci dráže. On si na něj jen přirazí výrazně vyšší marži. Vydělává tak vlastně dvakrát. Na objem prodává svou privátní značku, a pokud si chce někdo koupit tu tradiční, musí si za ni pořádně připlatit.
Výrobci jsou v pasti
To samé se v Lidlu děje například s jogurty. Zajímavé přitom je, že jde prakticky o totožný produkt, protože pro privátní značky obvykle vyrábějí standardní výrobci, kteří mají i svoje vlastní značky. Zatímco tak selský jogurt Hollandia 500 gramů koupíte za 29,90 korun, ten samý pod privátní značkou stojí pouhých 21,90 korun.
Dalo by se přitom pokračovat dále a je poměrně jasné, že tyto způsoby pokřivují trh. Výrobci potravin jsou totiž v pasti. Mohou sice pro řetězce dodávat do privátních značek, ovšem tam za surovinu dostanou zaplaceno minimum. A když chtějí dodávat své značky, málokdo si je koupí, protože je řetězce nepřiměřeně zdraží.
Foto: Shutterstock
