Supermarkety Lidl dlouho patřily na českém trhu k těm nejoblíbenějším. Důvodem byla především sázka na diskontní princip prodeje, kdy většinu sortimentu tvořily soukromé značky, které byly o poznání levnější než konkurence. Zároveň to byla součást kouzla, protože se zde daly koupit produkty, které jinde nebyly, což bylo ještě podpořeno tematickými týdny.
Složení často neodpovídá popisu
Dnes už je Lidl poměrně jednoznačně největším maloobchodním prodejcem, který také pravidelně vykazuje nejvyšší zisk. Zároveň opustil od důrazu na ceny a stal se o poznání dražším. Na to, že jde stále o diskont, jsou některé položky cenově na úrovni jiných řetězců.
V posledních letech se ale u Lidlu objevuje nepříjemný nešvar. Zdá se totiž, že tento obchodní řetězec pravidelně šidí a klame své zákazníky. Státní potravinářská inspekce opakovaně konstatuje prohřešky ohledně složení produktů. Ty obvykle neobsahují to, co mají.
Například v případě jednoho masového výrobku Lidl pochybil nejméně třikrát. Pokaždé jde o to samé. V produktu není tolik masa, kolik je deklarováno. Je také otázkou, zda tento výrobek někdy vůbec byl prodáván ve správném složení. Vypadá to, že kdykoliv ho inspekce kontroluje, tak je s ním problém. Inspektoři se pochopitelně nemohou soustředit pouze na jeden řetězec a v něm několik výrobků.
Pokud má tak jeden produkt už tři stejné prohřešky, navíc takové, které by mělo být jednoduché opravit, nabízí se podezření, že jde o setrvalé klamání. Někdo si tu možná spočítal, že uhradit čas od času pokutu je levnější, než vyrábět v deklarované kvalitě.
Co měsíc, to problém
V podstatě neuplyne měsíc, aby nebyl problém s Lidlem. V červnu to byl nález u sušené šunky, která opět, světě div se, neobsahovala dost masa.
Lidl má na českém trhu zjevně dosti povolenou uzdu. Inspekce pochopitelně uděluje pokuty, ale ty jsou tváří v tvář miliardovým ziskům prodejce nicotné. Bylo by vhodné, kdyby při opakovaných problémech přišel mnohem tvrdší zásah.
Část viny ale leží i na samotných zákaznících. Ti věnují příliš málo pozornosti tomu, kde a co nakupují. Pokud by jinde v cizině nějaký obchod zákazníky vytrvale šidil, lidé by do něj jednoduše přestali chodit. Tady však stále panuje povědomí o tom, že něco takového je vlastně normální a dělají to všichni. Je nutné říct, že to normální není a je to podobné, jako kdyby vám pokladní špatně vrátila.
Autorský komentář Petra Vavrenky
Foto: Shutterstock
Za mě tedy Lidl rozhodně nejlepší není a oblíbený také ne jdu tam pouze tehdy když mi doma něco chybí jelikož je tady pouze Lidl jinak rozhodně chodíme jinam
Kupoval jsem v Lidlu sýr v takové tubě. Byl jsem pro něj po delší době minulý týden a ta sracka co z toho vytekla… Nikdy víc
Kdyby měl zákazník kontrolovat výrobky v supermarketech odešel by bez nákupu.
Jednou jsem se tak že zajímavosti podíval na výrobce plátkového sýrů a šunky, které byly o třetinu dražší než v Kauflandu. Úplně stejný výrobce, akorát obal s názvem marketu jiný. Takže o lepší kvalitě Lidlu jak se tradovalo, nemůže být ani řeč. A to bylo jen u dvou výrobků. Šidí nás všichni ať je to ten nebo onen.
No obchod by sy to měl pohlídat když dostane pokutu za určitý výrobek měli by změnit dodavatele pokud není obchod výrobce nemusí za to nest vinu oni objenaji určitý výrobek výrobce něco píše a nesedí to tak než pokutovat obchod měli by řešit výrobce
Ono si člověk že supermarketech moc nevybere, ve všech je něco co v něm nekupuji. Konzervy už vůbec, nejsou ani k jídlu. Za komančů se z konzerv dál udělat dobrý oběd, dnes je to samá chemická bomba. A já bydlím na vesnici, bohužel zdraví neslouží, tak si nemohu dovolit běhat po obchodech. To co potřebuju koupím v jednom supermarketu a pokaždý jedu do toho co zrovna potřebuju. Nekupuji to co nevím co je. A u šumky je to vidět kolik je tam asi masa, jakmile ji vidět, že to jeden litý výrobek a píše se že to šumka, tak takový… Číst vice »