Lidl má problém se složením výrobků svých privátních značek

Supermarkety Lidl dlouho patřily na českém trhu k těm nejoblíbenějším. Důvodem byla především sázka na diskontní princip prodeje, kdy většinu sortimentu tvořily soukromé značky, které byly o poznání levnější než konkurence. Zároveň to byla součást kouzla, protože se zde daly koupit produkty, které jinde nebyly, což bylo ještě podpořeno tematickými týdny.

Složení často neodpovídá popisu

Dnes už je Lidl poměrně jednoznačně největším maloobchodním prodejcem, který také pravidelně vykazuje nejvyšší zisk. Zároveň opustil od důrazu na ceny a stal se o poznání dražším. Na to, že jde stále o diskont, jsou některé položky cenově na úrovni jiných řetězců.

V posledních letech se ale u Lidlu objevuje nepříjemný nešvar. Zdá se totiž, že tento obchodní řetězec pravidelně šidí a klame své zákazníky. Státní potravinářská inspekce opakovaně konstatuje prohřešky ohledně složení produktů. Ty obvykle neobsahují to, co mají.

Například v případě jednoho masového výrobku Lidl pochybil nejméně třikrát. Pokaždé jde o to samé. V produktu není tolik masa, kolik je deklarováno. Je také otázkou, zda tento výrobek někdy vůbec byl prodáván ve správném složení. Vypadá to, že kdykoliv ho inspekce kontroluje, tak je s ním problém. Inspektoři se pochopitelně nemohou soustředit pouze na jeden řetězec a v něm několik výrobků.

Pokud má tak jeden produkt už tři stejné prohřešky, navíc takové, které by mělo být jednoduché opravit, nabízí se podezření, že jde o setrvalé klamání. Někdo si tu možná spočítal, že uhradit čas od času pokutu je levnější, než vyrábět v deklarované kvalitě.

Co měsíc, to problém

V podstatě neuplyne měsíc, aby nebyl problém s Lidlem. V červnu to byl nález u sušené šunky, která opět, světě div se, neobsahovala dost masa.

Lidl má na českém trhu zjevně dosti povolenou uzdu. Inspekce pochopitelně uděluje pokuty, ale ty jsou tváří v tvář miliardovým ziskům prodejce nicotné. Bylo by vhodné, kdyby při opakovaných problémech přišel mnohem tvrdší zásah.

Část viny ale leží i na samotných zákaznících. Ti věnují příliš málo pozornosti tomu, kde a co nakupují. Pokud by jinde v cizině nějaký obchod zákazníky vytrvale šidil, lidé by do něj jednoduše přestali chodit. Tady však stále panuje povědomí o tom, že něco takového je vlastně normální a dělají to všichni. Je nutné říct, že to normální není a je to podobné, jako kdyby vám pokladní špatně vrátila.

Autorský komentář Petra Vavrenky

Foto: Shutterstock