Žloutenka typu C nebo také hepatitida C, patří mezi nejzákeřnější onemocnění. Virus se často usadí a množí v těle, kde spí i několik let. Řada z nás se stále mylně domnívá, že žloutenku typu C spolehlivě rozpozná a stačí se očkovat. Jaké jsou největší mýty o této nemoci?
Opravdu zežloutneme?
Žloutenku typu C bohužel nepoznáme podle toho, že zežloutneme. Toto tvrzení sice není zcela mylné, ale není pravidlem. Nažloutlá kůže a oční bělmo mohou být průvodním příznakem, který vzniká důsledkem poškození jater. V případě žloutenky typu C se však jedná opravdu spíše o výjimky.
Jaké jsou průvodní projevy?
Nemoc se projevuje nenápadně, mnohdy nemá žádné příznaky. V počátečních fázích se mohou objevit nespecifické projevy, jako horečka, únava, poruchy soustředění, svědění kůže či bolesti svalů a kloubů. Hepatitidu C může provázet tmavá moč, šedá stolice a napětí v pravém podžebří. Většinou jde ale o nenápadné projevy, které lékař objeví spíše náhodou během jiných vyšetření. Rizikové skupiny osob by měly pravidelně podstupovat testy na hepatitidu C.
Žloutenka typu C, nemoc narkomanů
Žloutenka typu C se přenáší primárně krví, proto je častá u narkomanů, osob často střídajících sexuální partnery, osob s tetováním a piercingem, ale i zdravotnický personál. Zvláštní skupinu tvoří ti, jenž byla podána krevní transfuze před rokem 1992. V té době se krev dárců na přítomnost viru hepatitidy C netestovala. V ojedinělých případech se nemoc může přenést při porodu z matky na dítě.
Očkování proti žloutence typu C není k dispozici
Očkování je pouze pro onemocnění hepatitidou typu A, známému jako nemoc špinavých rukou a proti typu B, který se šíří především krví. I přes chybějící možnost očkování se žloutenka typu C dá vyléčit. Dřívější léčbu pomocí interferonu a antivirotik dnes spíše nahrazují moderní metody, které jsou šetrnější a mají vyšší účinnost.
