Diagnóza nemoci, kdy nemá postižený pacient vůbec z ničeho strach, byla poprvé diagnostikována v roce 2010. Do té doby se objevovala spíše v pohádkách. Můžeme ji znát třeba z pohádky Nebojsa a dalších. Vypadá to jako plus, ale v životě jde spíše o nepříjemnou komplikaci.
Neschopnost pociťovat strach je ale doslova zákeřná. Ty, co tímto vzácným onemocněním trpí, totiž vůbec nic nezastaví. Poprvé o této nemoci zveřejnil zprávu žurnál Current Biology v souvislosti se ženou, kterou uvedl pouze pod jejími iniciálami SM. Této ženě lékaři v rámci výzkumu promítali snad do nekonečna strašlivé hororové filmy, pak ji dokonce nechali samotnou a opuštěnou ve strašidelném domě, ukazovali jí třeba hady a velké pavouky, ale nic z toho na jejích emocích nezanechalo jakékoliv viditelné stopy. Žena se prostě nebála.
Neschopnost pociťovat strach
Psychický výkyv, který všichni dobře známe a říkáme mu strach, se u zkoumaných jedinců prostě v žádné situaci vůbec nedostavil. Podle mnoha neurologů se jedná o trvalé následky onemocnění v pleně mozkové. Způsob léčby této nemoci zatím není znám. Jen se předpokládá, že pokud by v hledání příčiny a hlavně léčby tohoto onemocnění došlo k průlomu, znamenalo by to značný posun při léčbě mnoha dalších posttraumatických stresových poruch. Zatím ale není potvrzena ani příčina nemoci. Způsob léčby je tedy v nedohlednu.
Nebezpečí na každém kroku
Strach je ale k normálnímu způsobu života opravdu potřeba. Díky němu se můžeme vyvarovat mnoha chyb, nepříjemných situací, bolestivých zranění i katastrof v našem životě. Pacienti trpící tímto vzácným onemocněním ale nedovedou nebezpečné situace jakkoliv rozeznat. Nic je na jejich nebezpečné cestě tedy nezastaví. Mohou si tak svým jednáním značně uškodit. Mechanismus projevu strachu těmto lidem ale prostě chybí.
Chorobný strach, úzkostné poruchy a fobie
Opakem této nemoci jsou úzkostné poruchy, které se projevují nejčastěji kolem 50. let věku. Často se projevují současně s dalšími psychickými poruchami, zejména s depresí. Názory na jejich příčinu vzniku jsou ale různé. Vedle známých psychologických faktorů se zkoumají i biologické faktory strachu. Za jeden z hlavních se v současné době považuje zvýšená citlivost vegetativního nervového systému, který následně vyvolává tělesné známky strachu nečekaně rychle. Faktorem je i porušená rovnováha chemických látek, které přenášejí signály mezi nervovými buňkami v našem mozku. Jde o neurotransmitery serotonin a noradrenalin. Určitý vliv má i genetika. Úzkostné poruchy se často projevují mezi příbuznými prvního stupně. Konkrétní gen ale nebyl identifikován.
