World Health Organization (WHO), česky Světová zdravotnická organizace, je v posledních dvou letech vnímána především jako více či méně uznávaná autorita v oblasti boje proti pandemii onemocnění covid-19, ale její pole působnosti je mnohem širší. Cílem této nadnárodní organizace, která sdružuje více než 8 tisíc zástupců různých zdravotnických, vědeckých a manažerských profesí, je koordinovat postup při rozsáhlejším ohrožení zdraví, podílet se na prevenci nejrůznějších onemocnění a činit lékařskou péči co nejdostupnější.
Odborníci sdružení v této organizaci se zabývají mimo jiné tak vědeckými studiemi řady aspektů lidského chování a jejich vlivu na zdraví. Nedávný výzkum, provedený ve spolupráci s Mezinárodní organizaci práce, byl zaměřen na to, co pro zdraví představuje pro dnešní dobu tolik typický pracovní stres a dlouhý čas strávený prací.
Více na pozoru by měli být muži
Výsledky této studie jsou alarmující, protože ukazují, že trvalejší pracovní zátěž, představovaná týdenním fondem pracovní doby přesahujícím 55 hodin, byla celosvětově příčinou úmrtí na srdeční onemocnění (téměř 350 tis. případů) a mozkovou mrtvici (téměř 400 tis. případů). Za více než 15 let, kdy byly tyto údaje shromažďovány a sledovány, došlo k rapidnímu nárůstu počtu těchto případů, a to o více než 40 % u srdečních onemocnění a téměř o 20 % u mozkové mrtvice.
Vzhledem k tomu, že se jedná o celosvětové údaje, není až tak překvapující, že mnohem větší riziko nesou v tomto ohledu muži, kteří představují téměř tři čtvrtiny všech takto zemřelých. Podle jiných hledisek jsou nejohroženějšími skupinami také dělníci středního věku a starší a muži žijící v oblasti Jihovýchodní Asie a Západního Pacifiku, a to ve věku mezi 60 až 80 lety.
Skrytá pracovní hrozba
Jak vyplývá z průzkumu, trend většího týdenního fondu pracovní doby stále roste a již pro téměř 10 % světové populace představuje běžnou realitu. Do tohoto vývoje, stejně jako do většiny dalších oblastí, navíc zasáhla také pandemie, v rámci níž došlo k obrovskému nárůstu práce online, home office a dalších podobných způsobů výkonu pracovní činnosti. Tento způsob práce sice přináší určitě výhody jak zaměstnavateli, tak i zaměstnanci, ale obsahuje také skrytou hrozbu, protože stírá jinak poměrně jasný rozdíl mezi časem tráveným prací a volným časem, který dává možnost odpočinku a regenerace. WHO tedy upozorňuje na to, jak je třeba rozumně stanovit pracovní dobu pod hranicí 55 hodin týdně a účinně tak snížit riziko, že bude docházet ke zbytečným předčasným úmrtím přetížených zaměstnanců.
Jednoduchá pravidla pro spokojený, nejen pracovní, život
Pokud jde o konkrétní nástroje, které mohou pomoci udržet rovnováhu v této oblasti, nabízí se například forma takzvaných sdílených pracovních míst, která zajistí, že zaměstnanec nebude nucen pracovat 55 hodin týdně nebo dokonce více, ale stejný druh práce se rozdělí mezi více zaměstnanců. Rovněž je možno legislativně zakotvit maximální rozsah pracovní doby a zároveň zákaz stanovení povinnosti pracovat přesčas. Důraz by měl být vždy kladen především na hledání shody mezi potřebami a požadavky zaměstnavatele a oprávněnými zájmy zaměstnanců, za které často jednají organizace, starající se o jejich práva.
Pokud, jak někteří často říkají, lze pandemii koronaviru považovat za příležitost něco změnit a začít jinak, mělo by to platit i v této oblasti, protože na prvním místě by vždy měl být člověk a jeho zdraví, a naplněný, plnohodnotný život.
Foto: Shutterstock, zdroj: who.int
