Jedna otázka fascinuje a zároveň děsí lidstvo odnepaměti. Existuje posmrtný život? Jestli ano, tak jak vypadá? A pokud ne, tak jak se s tím máme vyrovnat? Lidé jakoby nebyli ochotni si připustit, že jejich existence je časově omezená a smrtí skončí. A není snad i toto vědomí, že to smrtí končit nemůže, vlastně důkazem posmrtného života? Vždyť tuto myšlenku nám musel někdo vnuknout, jinak by nás trápit nemusela.
Vědomí funguje nezávisle na mozku
Lidé se každopádně zřejmě musí smířit s tím, že jednoznačný důkaz o pokračování života po smrti zřejmě nikdy nedostanou. V tomto ohledu se musí spolehnout na svou víru, ať už ve vyšší moc nebo třeba vědu, která se snaží předložit důkazy o tom, zda posmrtný život existuje.
Naposledy se tímto věčným tématem zabývali vědci z univerzity v Southamptonu, kteří pro něj získali značné prostředky a volnost. Je nutné poznamenat, že podobné fenomény se přitom vědecky příliš často nezkoumají, a proto je tento experiment tak jedinečný.
V rámci studie podrobili vědci zkoumání celkem dvě tisícovky lidí, kteří prošli zástavou srdce, tedy extrémně závažným stavem, od kterého už je jen krůček ke smrti, případně který klinickou smrt přivodí.
Vědci došli k poměrně přelomovým závěrům. Ukázalo se totiž, že určitá část lidského vědomí může pokračovat i ve chvíli, kdy přestane pracovat srdce a službu v důsledku toho vypoví i mozek. Nejde přitom o jednotlivce. Celých 40 % lidí dokázalo popsat zážitky, které měli v době, kdy už z klinického hlediska byli po smrti. Současná pokročilá medicína je sice nakonec ještě dokázala stáhnout na stranu živých, ale to už byl spíše zázrak, protože v této fázi už jde o naprostou výjimku. Tito lidé tak skutečně byli nějakou tu chvíli na druhém břehu.
Pocit vnějšího pozorovatele
Lidem, kterým se toto přihodilo, přitom své zážitky vůbec nepopisují jako hrůzné, naopak spíše jako velmi uklidňující a místy velmi příjemné. Často se shodují v tom, že měli pocit jakéhosi vnějšího pozorovatele. Připadali si, jakoby opustili své tělo a vznášeli se nad ním. Pozorovali lékaře, kteří se snažili je zachránit. Někteří přitom dokázali velmi věrně popsat, co se s nimi v této fázi dělo.
“Věda má za prokázané, že když nebije srdce, přestává fungovat i mozek,” uvedl jeden ze spoluautorů studie Sam Parnia. “Pak mi ale vysvětlete, jak 57letý muž, který na 3 minuty prokazatelně zemřel, mohl vnímat své okolí, když jeho mozek přestal pracovat dvacet až třicet vteřin po zástavě srdce?“
Zmíněný muž skutečně dokázal popsat, co se dělo v místnosti, když ho oživovali. Jeho vědomí zaznamenalo i dvě pípnutí lékařského přístroje, který tento zvuk vydává každé tři minuty. Podle toho bylo možné určit, jak dlouho dotyčný vnímal.
Další účastníci výzkumu popisovali ve stavu “na druhém břehu” také pocity absolutního klidu, případně zrychlený či zpomalený čas.
Podle doktora Sama Parnii by si tyto stavy zřejmě vybavilo mnohem více lidí, kteří se každý rok ocitají v podobné situaci a jež se nakonec podaří zachránit. Moderní medicína však používá plejádu různých léků, které utlumují funkce vědomí a tím vlastně pacienty o podobné zážitky ochuzuje.
Foto: Shutterstock
