Když vejdete do čekárny u lékaře, obvykle pozdravíte, zeptáte se “kdo je prosím poslední” a následně se usadíte s vědomím, že si tu pobudete pěkných pár desítek minut nebo dokonce hodin. S takovým poznáním se za chvíli začnete zajímat o to, zda není někde poblíž k dispozici nějaký ten ukracovač dlouhé chvíle. Samozřejmě můžete sáhnout po svém mobilu, ale v čekárnách u lékařů panuje přeci jen trochu jiný fenomén – časopisy. Obvykle se někde na stolku povaluje hromádka více či méně ohmataných plátků, které pokrývají pestré spektrum zájmů – od ženských magazínů, přes odborné publikace až po společensko-politické žurnály.
Kde se časopisy v čekárnách berou
Jedno mají ale obvykle společné. Když už si některý z časopisů vyberete, na obálce zjistíte, že byl vydán přinejlepším v loňském roce. Nedá přitom příliš práce objevit skutečně archivní, mnoho let staré kousky. Právě stářím časopisů v ordinacích se trochu překvapivě zaobírala vědecká publikace British Medical Journal, která k věci připravila rovnou celou studii.
Možná jste přemýšleli o tom, kde se časopisy v čekárnách vůbec berou. Na mysl přijde možnost, že sem distributoři dodávají neprodaný náklad časopisů. Tak tomu ale v drtivé většině případů není, protože by to bylo logisticky příliš složité. Svezený neprodaný náklad se totiž obvykle vyhazuje.
Některá střediska mají dohody s vydavateli, kteří jim do ordinací posílají vždy nová čísla časopisů. Jednoduše to berou jako reklamu, protože pokud se vám nějaký ten plátek u lékaře zalíbí, je docela slušná možnost, že si ho následně koupíte v trafice nebo si ho dokonce předplatíte. Vydavatele to přitom nic moc nestojí, takže v optimálním případě by v takové ordinaci měla být velmi hezká nabídka nových čísel atraktivního čtení.
Straky si všímají více bulváru
Jenže není! Jak už jsme si řekli, za výhru se považuje, když ukořistíte rok staré číslo. Důvodem je skutečnost, že ta novější prostě někdo odnesl. V Aucklandu na Novém Zélandu byl v rámci výzkumu proveden test. Do ordinací byly umístěny stohy různých, velmi oblíbených časopisů. Šlo o materiály jako Time, Economist nebo National Geographic, ale také různé bulvární plátky. Následně už stačilo jen kontrolovat, co z ordinací mizí.
Skutečně se ukázalo, že novější čísla časopisů z čekáren postupně zcela zmizela. Možná ještě zajímavější ale bylo zjištění, že častěji mizel bulvární a levnější tisk. Naopak u dražších seriózních magazínů se novější čísla držela déle. To je trochu paradoxní: očekávalo by se totiž, že spíše bude mizet dražší čtení, které by si lidé jen tak nekoupili, než plátky za pár pětek. Vysvětlení se nabízejí různá. Buď mají tendenci odnášet časopisy spíše lidé, kteří inklinují k bulvárnímu čtení, nebo je návštěvníkům ordinací přeci jen žinantní odnést luxusní magazín.
