Kvalita u Lidlu není vždy taková, jak se zdá. Obchod se podle některých zhoršil

Málokteré značce se v posledních letech povedlo tak zazářit jako právě Lidlu. Ten totiž dokázal Čechy přesvědčit o tom, že prodává kvalitní produkty za nízké ceny. Z původního otloukánka mezi velkými hráči se tak stal dominantní prodejce potravin s nejvyššími obratem i ziskem.

Časté problémy

Svůj díl v tom zřejmě hrálo kouzlo německého typu diskontního prodeje, který je u našich sousedů běžný, ale k nám ho přivedl až Lidl. Navíc na tomto poli zůstal v podstatě osamocený, protože přímou konkurencí mu už byla pouze Norma. Naopak Penny Market je takzvaný “měkký diskont”, kdy prodává především zboží jiných značek.

V Česku se navíc Lidlu podařilo získat i určitý punc “lepšího obchodu”, což potom dokázal přetavit ve zvýšení cen. Dnes už není výrazně levnější než konkurence. Bohužel se navíc stále více ukazují také jeho nešvary, kdy využívá svou sílu ve svůj prospěch.

Státní potravinářská a zemědělská inspekce pravidelně upozorňuje na přešlapy Lidlu. Nejde přitom o to, že by nedodržoval hygienu, jako spíše o šizení výrobků. Ty často nemají potřebný podíl masa, který prodejce deklaruje.

Neumíme hlasovat nohama

Můžete namítnout, že něco podobného se stává a jde především o vinu dodavatelů. V případě Lidlu je tomu ale přeci jen jinak. Jde totiž o výrobky jeho privátních značek, které nikdo jiný neprodává. A pokud se v jednom výrobku objeví to samé pochybení hned třikrát, je to na pováženou. Navíc u značkových produktů k tak častým nesrovnalostem zdaleka nedochází.

Lidl tak platí pokuty, které jsou zřejmě příliš nízké, protože v pochybeních dále pokračuje. Zjistil totiž, že jeho značce to žádným způsobem neubírá. Lidé do něj pořád chodí a kupují produkty, které jsou šizené.

Češi mají zkrátka ve zvyku nad podobnými věcmi mávnout rukou. Možná i proto zde máme ty nejméně kvalitní potraviny z celého středoevropského regionu a jednotliví prodejci už se neštítí ani opakovaně šidit. Stát se to třeba v Německu nebo v Polsku, zákazníci by začali takzvaně “hlasovat nohama”. Pokud by to bylo takto pravidelné, jednoduše by začali nakupovat jinde. Prodejce by si potom dal velký pozor na to, aby se to neopakovalo.

Foto: Shutterstock