Rakovina kostí patří mezi obzvlášť zákeřné druhy nádorového bujení v těle. Nejenže o sobě dlouho nedává vědět a bývá velmi agresivní, ale také postihuje zejména mladé jedince, kteří mají před sebou celý život.
Existuje hned několik nádorů kostí, které se vyskytují nejčastěji. Nejvíce je slyšet o osteosarkomu, který vychází z buněk kostí. Dále je to chondrosarkom, jenž postihuje kostní chrupavky. Zapomínat nelze ani na Ewingův sarkom, který se týká především dětí. Toto jsou ale jen primární nádory – mnohem častěji jsou přitom kosti zasaženy metastázemi vzdálených nádorů.
Nádory kostí mohou být také nezhoubné. V takovém případě není třeba operace, ale je nutné je nadále sledovat.
Příznaky rakoviny kostí
Nejčastějším kostním nádorem, který patří do kategorie zhoubných, je osteosarkom. Nacházíme ho zejména na stehenní, holenní nebo ramenní kosti. Projevuje se vystřelující až bodavou bolestí, která přichází v klidu, často v noci. Mezi další příznaky osteosarkomu patří bolestivý výrůstek na kosti, bolest zad, úniky moči, zduření kosti, ale také obecné projevy rakoviny jako je ztráta chuti k jídlu nebo zvýšená teplota.
Chondrosarkom má podobné projevy, až na to, že nejvíce postihuje pánev, stehenní a ramenní kost a má tendenci se šířit do plic.
Ewingův sarkom je vzácnějším typem onemocnění, který zasahuje dlouhé kosti, ale může se objevit také v žebrech nebo klíčních kostech. Projevuje se podobně jako záněty kostí, tedy zduřením a otokem kosti, horečkou a případně zlomeninou postižené kosti.
Stanovení diagnózy
Odhalit rakovinu kostí není úplně snadné, obzvlášť pak v raném stádiu, kdy je nejlépe léčitelná. Každopádně je třeba provést rentgenové vyšetření, které však většinou nestačí, a proto se doplňuje o vyšetření na magnetické rezonanci nebo CT. Klíčové je také odebrat vzorek nádoru, jenž je poslán na histologii. Zde se určí, zda je nádor zhoubný či nikoliv.
Léčba rakoviny kostí
Jak už bylo řečeno, pokud je nádor odhalen včas, má léčba slušné vyhlídky. Dochází k okamžitému chirurgickému řešení problému. Někdy je možné odebrat pouze nádor, v řadě případů je však třeba amputovat celou zasaženou končetinu. Pokročilejší stádia se řeší zejména ozařováním a chemoterapií.
