Sedm hubených let pro důchodce v Česku. Tohle se na ně chystá. Cože, co jsme komu udělali?

Zdá se, že už to skutečně přišlo. Doba pro důchodce v České republice se s největší pravděpodobností dramaticky změní. Pryč jsou časy, kdy byli privilegovanou skupinou, ke které se prostředky ze státní pokladny jen hrnuly. Podle pořekadla o sedmi tučných a sedmi hubených letech jsme prožívali tu první polovinu, ale teď se schyluje k té druhé, tedy k hubeným rokům.

Konec večírku

Málokdo si dnes vzpomene na dobu kolem roku 2010, kdy důchodci zdaleka neměli tak vysoké penze jako dnes, a to ani v relativním vztahu k tehdejším platům. Také na tom byli mnozí skutečně špatně. Ovšem tehdy ještě platilo dogma o vyrovnaných státních financích, kdy všichni varovali, abychom se nedali na tehdy tolik omílanou “řeckou cestu”, tedy do dluhové pasti.

Z finanční krize se ale Česká republika nějakým způsobem dostala a důchodci začali být skupinou, na kterou se stát zaměřil nejvíce. Zprvu to bylo skutečně potřeba, protože důchody byly opravdu podfinancované. Někdy do roku 2020 můžeme hovořit o rychlém, ale stále ještě udržitelném navyšování penzí.

V té době se to ale už utrhlo a důchody začaly růst zběsilým tempem, kdy ekonomové varovali, že takto je to zkrátka neudržitelné. Mejdan trval ještě pár let a teď musíme řešit jeho následky. Důchodový účet je v hlubokém deficitu, o kterém jsme si mysleli, že nastane až za mnoho let. Čas, který jsme měli na reformu, v podstatě vypršel a je potřeba něco dělat okamžitě.

Už na to nemáme

Jenže co čert nechtěl, zrovna teď tu máme inflaci a automatickou mimořádnou valorizaci, kdy by se důchody měly znovu dramaticky zvyšovat jen proto, že se zvedá cenová hladina. Stát už na to ale nemá, a tak tahá za záchranou brzdy. Jde o důkaz toho, že na důchodech se zkrátka musí ubrat. Valorizace nebude 1800 korun, ale jen 760. Ale i to je vlastně stále hodně.

Opatrně se mluví o navýšení věku odchodu do důchodu. Debata se přitom rozjíždí jen velmi volně, ve skutečnosti už je ale deset minut po dvanácté. Je klidně docela možné, že to, co se teď navrhlo, už prostě nebude stačit.

Měli bychom se zkrátka připravit na to, že důchodce čeká sedm hubených let. Obrazně řečeno. Reálně to může být i více. Jde ale především o to, aby se penzijní systém podařilo stabilizovat, a to i pro příští generace penzistů. Ty už mají teď jasno: na to, že si teď důchodci žili nad poměry státních financí, doplatí ve výsledku oni.

Foto: Shutterstock