Novinář Jan Tuna z pořadu A DOST! nařkl vládu z obelhávání občanů v otázce poskytování peněžité pomoci živnostníkům. Podle něj hrozí, že finanční úřady budou zpětně prověřovat oprávněnost této pomoci, navzdory tomu, že byla avizována jako plošná. Následně ji mohou nárokovat zpět včetně úroků.
Jednoduchost pomoci je zrádná
Tuna však vychází ze zásadně pokřivené reality. Pravdou je, že vláda se k balíčku pomoci OSVČ přejmenovanému na Pětadvacítka, prokousávala obtížně a do prvního návrhu zanesla nelogickou podmínku, že obrat za první tři měsíce roku musel vůči stejnému období loni poklesnout alespoň o 10 %. Po kritice ze strany živnostníků však podmínky upravila tak, aby se peníze dostaly co nejrychleji ke všem potřebným.
Ministryně financí Alena Schillerová ani nikdo jiný z vlády nikdy neřekl, že pomoc je určena všem živnostníkům bez výjimky. Naopak, vždy bylo jasně deklarováno, že míří na ty, kterým vládní opatření zamezila v podnikání nebo kterým se v reakci na koronavirovou epidemii výrazně propadly příjmy. V rámci žádosti o pomoc je třeba podepsat čestné prohlášení o tom, že dotyčný spadá do některé z postižených kategorií.
Jednoduchost získání pomoci skutečně svádí k tomu požádat o ni tak nějak automaticky, pouze z titulu, že jsem také živnostník. Právě čestné prohlášení by ale mělo pro ty, kdo reálný nárok nemají, vystavit jasnou samoregulační stopku. Jistě, stačí ho podepsat, formulář odeslat a do tří dnů bude na účtě 25 000 Kč, přičemž schválení dalších desítek tisíc na měsíce květen a červen je pravděpodobné.
Jenže to už je podvod. Jan Tuna a další se teď diví tomu, že si stát troufne oprávněnost žádostí zpětně prověřovat. To, že podporu nyní vyplatil, opravdu nic neznamená. V této chvíli úředníci jen zadministrovali platbu a je to tak v pořádku. Potřebným se peníze dostanou co nejrychleji. Má však povinnost, nikoliv jen možnost, zkontrolovat, zda opravdu všechny žádosti byly podloženy dopadem koronaviru na podnikání. Jde tu o prostředky daňových poplatníků. Stát je nevytáhl odněkud z portmonky, ale musel jinde osekat potřebné investice, případně si půjčit. Jsou to peníze nás všech a není možné s nimi nakládat svévolně.
Pomoc musí mířit k potřebným
Jan Tuna se ve svém příspěvku podivuje nad tím, že si stát troufne prověřit dopady koronaviru na podnikání toho kterého živnostníka. Co je na tom ale špatného, pokud úřad zpětně porovná příjmy za delší období (před, uprostřed a po epidemii) a následně zkonstatuje oprávněnost výplaty pomoci.
Můžeme důvodně předpokládat, že o pomoc zažádali živnostníci, kterým se příjmy nepropadly vůbec, případně mizivě. Pokud někdo vydělá o deset tisíc méně, přičemž stále vykazuje zisk, ze kterého může žít, a následně požádá o 25 000 Kč pomoci, je asi něco špatně. Naopak, když o pomoc požádá kadeřnice, která v daném období nevydělala nic, je to naprosto v pořádku a nikdo ji dále kontrolovat nebude.
Nutno dodat, že koronavirová epidemie není výtvorem vlády, ale nepředvidatelnou událostí. Na takové musí být podnikatelé alespoň částečně připravení. Přitom to z reakcí mnohých vypadá, jakoby za vše mohl stát. V médiích každý den někdo naříká, že nepřežije a že se mu nedostává adekvátní pomoci. Těžko ale můžeme z omezených zdrojů pomoci tam, kde je to nejvíce zapotřebí, když budeme dotovat neoprávněné příjemce pomoci.
Foto: Freepik
