Všimli jste si někdy, že ty stejné potraviny a nápoje chutnají v zahraničí lépe než u nás? Příčinou je dvojí kvalita potravin. Čím je to způsobené? A jak tento dvojí metr řeší zákon?
Problém dvojí kvality potravin na evropském trhu přetrvává už několik let a setkal se s ním snad již každý, kdo strávil dovolenou na Západě. Z průzkumu vyplývá, že 77 % Čechů považuje za problematické, pokud se potraviny, které mají stejný název a obal liší svým složením v porovnání s jinými zeměmi EU. Více než polovina dotazovaných se na základě této problematiky cíleně zaměřuje právě na složení potravin. Možná sami znáte situaci, kdy si koupíte známý nápoj (který máme i u nás) a zjistíte, že ten zahraniční chutná „tak nějak lépe“. Při letmém pohledu na složení vám dojde, že zahraniční nápoj obsahuje přírodní cukr, zatímco v tuzemsku je nahrazen levnějším fruktózo-glukózovým sirupem. Právě s těmito praktikami by měl být do budoucna konec.
Už před více než rokem byl novelizován zákon o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/1997 Sb. Nová úprava s sebou do českého právního řádu přinesla mimo jiné i zákaz dvojí kvality potravin. Tato novela (č. 174/2021 Sb.) stanovila, že na trh je zakázáno uvádět potraviny zdánlivě totožné s potravinou uváděnou na trh v jiných členských státem Evropské unie, ačkoliv potravina uvedená na trh v České republice má podstatně odlišné složení nebo vlastnosti, pokud to není odůvodněno oprávněnými a objektivními skutečnostmi a pokud není potravina opatřena snadno přístupnou a dostatečnou informací o tomto odlišném složení nebo vlastnostech.
Co je dvojí kvalita potravin
Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále jen SZPI) udává, že dvojí kvalita potravin spočívá v podstatné odlišnosti/rozdílnosti ve složení nebo ve vlastnostech porovnávaných produktů, i když mají totožný či zdánlivě totožný vzhled. Hodnocení vzhledu se posuzuje z pohledu vnímání průměrného spotřebitele. „Nejdůležitější jsou v tomto případě informace a dominantní znaky na obalu, které se vyskytují v hlavním zorném poli spotřebitele. Řeší se i změny obalů z důvodu dvojí kvality. Spotřebitel tak z pohledu SZPI bude o dvojí kvalitě dostatečně informován, pokud na obalu najde formulaci ve smyslu: Množství cukru se v jednotlivých členských státech Evropské unie liší z důvodu zavádění upravené receptury,” upřesňuje Pavel Storzer z D.A.S. pojišťovny právní ochrany.
Co se nepovažuje za odlišnost?
Co v praxi naopak nepředstavuje výše uvedenou podstatnou odlišnost? Vodítko opět dává materiál SZPI. Podstatnou odlišností není:
- použití odlišných variant aditivních látek,
- nevýznamný rozdíl v podílu některých složek s výjimkou složek primárních (např. sůl 2,3 % vs sůl 2,2 %),
- nevýznamný rozdíl v energetických hodnotách (např. 314 kJ vs 324 kJ).
Dvojí kvalita také nespočívá v rozlišování produktů na méně a více kvalitní potraviny.
Jak se řeší problém dvojí kvality?
V praxi je tak možné řešit věc dvěma způsoby:
- Výrobci a obchodníci budou dodávat na trh zboží totožné kvality.
- Pro každý trh, na který je uvedeno zboží s odlišnou kvalitou, dojde ke změně obalu.
Kontrolu dodržování zmiňovaného pravidla zajišťuje výše zmíněná Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která je oprávněna ukládat pokuty, a to až do výše 50.000.000 Kč.
Česko definuje dvojí kvalitu potravin za nelegální
Česko jako první země Evropské unie přijala národní předpis, který definuje dvojí kvalitu potravin a označuje ji za nelegální (při splnění zákonných podmínek). Bude daná legislativa v konečném důsledku znamenat sledovaný cíl, tedy že nebudeme spotřebiteli tzv. druhé kategorie? Na to si budeme ještě nějakou dobu počkat. Potraviny, které byly uvedeny na trh před nabytím účinnosti novely a které byly v souladu s dosavadní právní úpravou, je navíc možné prodávat až do vyčerpání zásob.
Foto: Shutterstock
