Mohlo by se zdát, že živnostníci jsou teď opět nepřáteli státu, protože se znovu obnovila debata o tom, že málo odvádějí na daních a parazitují na důchodovém systému, protože do něj nepřispějí tolik, kolik z něj potom kasírují, byť jsou jim přiznány vcelku malé částky. Pravdou ale je, že dosud osobám samostatně výdělečně činným vše hrálo do karet a zákony jako by se jim vytvářely na míru.
Zase se to pokazilo
Jak jinak si totiž vysvětlit, že dnes mohou využívat takzvané paušální daně lidé, kteří si vydělají klidně i dva miliony korun ročně. Vždyť to už jsou velmi slušné peníze a takový živnostník by měl být pokládán za více než profitabilního a nikoliv malého.
Není divu, že takzvané paušální daně využívá stále více lidí, kteří mají opravdu vysoké příjmy. Vyplatí se jim to totiž královsky, protože stát tradičně zapomněl ošetřit řadu věcí, a tak můžete tento institut kombinovat s dalšími výhodami, což vede až k obskurním situacím, kdy si bohatí lidé nechávají proplácet část nákladů na bydlení státem.
Jak je to možné? Stát si pochopitelně vše zjednodušil. Původním záměrem paušální daně bylo zjednodušení procesu, kdy by lidé nemuseli podávat daňové přiznání. Tak nějak bokem se k tomu ale připočetlo i to, že je to finančně výhodné, protože se platí stále stejná částka, která je pochopitelně přizpůsobena těm, kdo vydělávají nejméně. Profitují tak z toho ti, kdo vydělávají více a měsíčně jim pak stačí odvést jen pár tisíc na jednotném odvodu za daň z příjmu a sociální a zdravotní pojištění.
Je to nedomyšlené
Navíc je úředně na člověka s paušální daní pohlíženo jako na někoho, kdo si vydělá pouhých 18 900 korun měsíčně. Nikdo už ale zjevně nedomyslel, že takový člověk si může snadno požádat třeba o příspěvek na bydlení. Jeho nájem a náklady na energie totiž pravděpodobně přesáhnou třetinu oficiálních příjmů.
Úřad už přitom nemá šanci zjistit, případně jakkoliv zohlednit, skutečnost, že daný člověk vydělá klidně dva miliony korun ročně, tedy 160 tisíc korun měsíčně.
Foto: Shutterstock
